Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak paničce vyrvat srdce

26. 3. 2007

Vše se stalo v pátek 23.3.2007. Jako obvykle jsem se vrátila z práce a šla venčit svoje draky – jednoho po druhém. Nejdříve Mefinka – prolítat a Barney – součástí výcvik na poli.

Na pole padla mlha a na nás skočila splašená srna. Nestačila jsem zařvat ani A ani B a pes byl v čudu. V té chvíli mě to ani nijak nevykolejilo. Jen jsem s klidnym hlasem začala křičet na všechny strany ‘ZPĚT’(nevěděla jsem díky mlze kterým směrem běžel). Po deseti minutách se mě začala zmocňovat mírná nervozita a na zbytcích sněhu jsem se jala psa stopovat. Stopu jsem ztratila v nedalekém remízku. Kde jsem se posléze ztratila i já. Po hodině a půl se me začala zmocňovat bezmoc a já se vydala k domovu za předpokladu, že mě Barney bude čekat doma. A já už v duchu plánovala výprask.

Bohužel doma jen rozrušená Mefinka divící se kde mám Barneyho. Inu zavolala jsem kamarádce, vzali jsme baterky a píšťalku a do devíti hodin večer jsme prohledávali pole, remízky, chalupy, ptali se lidí … bezúspěšně.

V devět hodin večer se mlha konečně zvedla – nicméně ve  tmě stejně nešlo nic vidět a tak jsme hledaní museli odložit na sobotu.

V sobotu ráno jsem zorganizovala své kamarády a ti (mnohdy jestě s opicí za krkem) mi pomáhali celé sobotní dopoledne obhledávat veškeré křáčí v okruhu několika kilometrů od místa ztráty. Bezúspěšně. Nikdo psa neviděl, po psovi se slehla zem.

V sobotu odpoledne jsem začala ztrácet rozvahu a už jsem začala uvažovat nad nejhorší variantou -  objela jsem příkopy kolem cest a hledala mrtvolku. NIC. Obvolala jsem policii v Ostravě, Frýdku- Místku, útulky, odchytové služby. Dala vědět myslivcům v okolnich sdruženích.

Nejhorší na všem je to čekání. Čekání, kdy Váš mozek zpracovává nejrůznější možnosti co se vše mohlo stát – od skruží na poli, večeři bezdomovců až po psí zápasy… Mozná se ted smějete ale pokud clověk má psa opravdu v srdci a neví co s ním je, tak ta neuvěřitelná nejistota pomaličku sžírá a sžírá…

Noc ze soboty na neděli jsem kupodivu prospala jako zabitá, unavená věčným přemýšlením i fyzickym vyčerpáním.

Neděle dopoledne vše nanovo. Na kole jsem od šesti ráno objezdila okolní obce, zvonila na zvonky a dotazovala se na psa s monoklem. Všichni okolo vědeli o jakého psa jde…. Ale nikdo ho neviděl….

V neděli na oběd zvoní sousedka se psem… prostě u ni zabušil na dveře, ona otevřela (má sotva chodící dítě a malého pudlíka) a Barney jí vkráčel do bytu, očuchal ji, dítě, pudlíka a vyvalil se na sedačce. Druhý den mi ho dovedla.

A tak si Barney udělal víkend sám pro sebe – v pátek odešel a v neděli se vrátil-.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sára

Martin,1. 7. 2008 15:41


Ahoj jsem Sára ráda bych našla kamarády bulíčky pokud budete chtít mrkni na www.bulterier-sara.estranky.cz jinak moc pěkné stránky

uz si udelej knihu navstev :)

E.M.A.N.,25. 6. 2007 12:22

Kotě, nemám ti sem kam psat příspěvky, tak něco vytvor :-) No chtela bych napsat k "rákosníčkovi a rákosničce" - ty fotky z koupání jsou užasné.. Psiska jsou parádní že tam vlezli.. Am je na to moc fajnovej a Nína ..ta jo ale jen po břicho.. závidím jak Mefinka plave.. snad se i Nina naučí..paááá E

ty vol...

E.M.A.N.,26. 3. 2007 15:00

ty vol. !!! To je síla !!! Andrejko , jsi skvěláý žes to přežila s nešedivou hlavou, já bych se zbláznila.. Vím jak ti je a to se mi pes stratil na max 15min a i to pro me bylo děsný !!! posíláme vam pusu a at uz se tk nikdy netrapite !!!